Vodorovnou výplň mezi záporami tvoří pažiny. Typ a tloušťku pažin určí projekt. Pažiny jsou nejčastěji dřevěné (kulatina, hraněné řezivo), použity mohou být však i ocelové nebo betonové pažiny. Pažiny se vkládají mezi zápory bezprostředně s postupujícím výkopem stavební jámy na hloubku záběru vždy podle typu hloubené horniny (určí projekt). Pažiny se klínují dřevěnými klíny proti přírubám zápor k dosažení plného kontaktu s paženou horninou. Prostor případně vzniklý za rubem pažin musí být ihned aktivován zásypem vhodným materiálem, např. cementem stabilizovanou zeminou. Pažiny mohou být nahrazeny vrstvou stříkaného betonu vyztuženou svařovanými ocelovými sítěmi (prostor za rubem stříkaného betonu musí být řádně odvodněn). Takto provedená stěna bude bezpečně odolávat zemním tlakům a předejde se případným poklesům za rubem stěny, které by mohly způsobit nežádoucí svislé posuny a poškození komunikací a sousedních objektů.

Takto vytvořenou volně stojící stěnu (stabilita je zajištěna jen vetknutím paty zápor) je možné použít jen do menší hloubky podle statického výpočtu. Pro větší hloubky bude nutné pažící stěnu kotvit, rozepřít nebo vzepřít. Vzhledem k tomu, že jsou záporové stěny vesměs používány jako dočasná konstrukce (zemní tlaky v definitivním stavu převezme vestavěná konstrukce novostavby) jsou pro kotvení používány dočasné pramencové a/nebo tyčové horninové kotvy. Hlavy kotev jsou většinou opřeny o ocelové převázky. Často jsou používány převázky zapuštěné mezi zápory, které umožní snadnější využití záporové stěny jako ztraceného bednění pro další výstavbu, např. v kombinaci se souvislou vrstvou stříkaného betonu, přípaně vyhlazenou pro osazení izolací. V případě kotvení zápor z dvojic U profilů se kotva umísťuje mezi profily. V rozích a výklencích stavebních jam (nebo pokud z nějakých důvodů není možné provádět kotvení) se použije rozepření stěn ocelovými trubkami. Pažící stěny je možné také vzepřít šikmými vzpěrami.

V některých případech není možné na staveniště nasadit velkoprofilové vrtné soupravy (např. ve stísněných poměrech městské zástavby, tam kde je požadavek na vytvoření co nejtenčího pažícího prvku z důvodů maximálního využití staveniště, podle geologických podmínek). V takových případech je použita alternativa mikrozáporové stěny. Jako svislé zápory jsou použity maloprofilové válcované ocelové tyče (např. HEB 120 až 180) v rozteči kolem 1,0 m nebo silnostěnné trubky osazované do vrtů s podstatně menší roztečí. Mikrozápory jsou osazovány do vrtů průměru 130 až 300 mm do cementové zálivky. Pohledová plocha je tvořena dřevěnými nebo ocelovými pažinami nebo vrstvou stříkaného betonu s výztuží svařovanými ocelovými sítěmi.

S ohledem na technické parametry mikrozápor je patrné, že se jedná o konstrukci poměrně „měkkou" a musí být kotvena či rozpírána ve více úrovních. Hlavy dočasných horninových kotev jsou opřeny o nasazené ocelové převázky (do mikrozápor je nejde zapustit). Proto je třeba volit výškové uspořádání nasazených převázek tak, aby kromě statickému účelu odpovídalo i poloze budoucích stropů. Tak bude možné při postupném budování vestavěných konstrukcí převázky odstranit.